Označení profesionál působí jednoznačně, dokud ho nezačneme používat na konkrétní životní dráhy. Je rozhodující pravidelný příjem z tvorby? Filmová škola? Technická kvalita? Nebo přijetí do sítě lidí, kteří o práci v oboru rozhodují? Kapitola 2.2.4 diplomové práce tyto roviny staví vedle sebe a ukazuje, proč je nelze bez ztráty významu sloučit do jediného měřítka.
V návaznosti na Rogera Odina text zdůrazňuje záměr tvorby, její distribuci a ekonomické zázemí. Vedle toho využívá pojetí uměleckých světů Howarda Beckera: dílo nevzniká izolovaně, ale v součinnosti lidí a institucí. Profesní existence tedy není pouze výsledkem schopností jednoho autora. Souvisí také s tím, kdo s ním spolupracuje a jaké podmínky mu tato spolupráce otevírá.
Další rovinu představují vztahy a uznání. Práce je vykládá prostřednictvím sociálního a symbolického kapitálu. Dobrá pověst může přivést další zakázku; kontakt může umožnit přístup k technice, štábu nebo distribuční příležitosti. Tyto vazby nejsou totéž co estetická hodnota konkrétního filmu. Přesto se podílejí na tom, zda může tvůrce svou práci vykonávat opakovaně a dlouhodobě.
Digitální prostředí do tohoto obrazu vnáší další kombinace. Na stejné platformě se setkávají instituce, zavedení profesionálové, nezávislí autoři i lidé, kteří tvoří příležitostně. Podobný obrazový styl tak nemusí vypovídat o podobných produkčních podmínkách. Samotná přítomnost na platformě ani použití dostupného softwaru neposkytují dostatečný popis autorova postavení.
Pro výzkum je proto užitečnější mluvit o profesionalizaci jako o procesu. Autor se může v jedné činnosti živit zakázkami a v jiné začínat bez stabilního zázemí. Může současně pracovat uvnitř instituce i mimo ni. Smyslem tohoto pohledu není všechny rozdíly smazat, ale pojmenovat je přesněji: sledovat příjmy, řemeslo, vztahy, záměry a vlastní identitu odděleně, místo abychom je uzavřeli jedinou nálepkou.
