Vojtěch „Karl“ Kostura místo narozeninové oslavy u stolu navrhl pěší cestu z Přerova na Králický Sněžník. Přibližně 155 kilometrů, staré tábořiště a možnost připojit se třeba jen na večer. Výzva v tiskové zprávě z 3. července 2026 nebyla určená uzavřené výpravě: počítala s kamarády, někdejšími známými i lidmi, kteří se objeví cestou.
Vojta toho dne slavil devětadvacáté narozeniny. „Oslavy moc nepořádám, ale táhne mi na třicet a říkal jsem si, že pomalu přicházející krizi středního věku je lepší předcházet chůzí než sezením u piva,“ vysvětloval. Za narozeninovým vtipem byl návrat na místa, která znal z dětství. Králický Sněžník pro něj nebyl jen bod na mapě s dostatečně dlouhou přístupovou trasou.
Tábořiště a nedokončená cesta do Prahy
S horou a jejím okolím měl spojený oddíl ornitologického kroužku. Trasa měla vést kolem míst těchto vzpomínek, včetně starého tábořiště. Vojta ve zprávě doufal, že se připojí také někdo z tehdejšího oddílu. Cesta tedy mohla propojit různé doby a různé okruhy lidí: současné kamarády s někým, koho dlouho neviděl.
Pro nás dva se k tomu přidával ještě jeden starý plán. V roce 2013 jsme zkoušeli dojít pěšky do Prahy. Nedopadlo to, ale zůstala videa. V červencové zprávě jsem návrat k chůzi pojmenoval: „Místo Prahy Kraličák, místo velkých snů řešení existenciálních krizí dospělosti.“ Nešlo o opravu původního itineráře. Po letech byl jiný cíl, jiná každodennost i jiné důvody znovu vyrazit.
Přílohou zprávy jsou dvě fotografie, z let 2009 a 2022. První se vrací k roku, kdy jsme se s Vojtou seznámili. Společná minulost proto nemusí být ve vznikajícím dokumentu jen vyprávěná: existují její obrazy. Nové natáčení může vstoupit do vztahu s tím, co po přátelství zůstávalo v záznamech dávno před touto výpravou.
Natáčení, které počítá s náhodou
Od začátku jsem chtěl cestu natáčet. Ve zprávě jsem mluvil o pěší roadmovie nebo dokumentárním deníku, především však o lidech, které potkáme. Pozvánka jim nechávala několik možností: přidat se na kus trasy, na přespání nebo na krátké setkání. Takto otevřený plán nemohl předem určit, kdo se v záznamu objeví a co společná chůze přinese.
Veřejně oznámený plán počítal se srazem 6. července v 9:30 na náměstí T. G. Masaryka v Přerově a odchodem kolem 10:15. Současně připouštěl změny podle počasí, sil a reality. Jsou to časy z přípravy výpravy, ne zpětně sestavený deník jejího průběhu.
Od pozvánky k připravovanému filmu
Film dnes nese název Ještě nebyl Kraličák a je v postprodukci. V autorském životopisu ho pojmenovávám jako dokument o ztraceném přátelství a společné 155kilometrové cestě. Výchozí situace zůstává konkrétní: dva kamarádi s archivem společných let se znovu vydávají pěšky někam, kam dlouho odkládali vyrazit.
